Nedávná zkušenost s mojí “společností”, jež se měla brzy stát perspektivní, mne přivedla na rozcestí. Stály proti sobě dvě strany mince – první je zisk, pracovní zkušenost, má vlastní komunita lidí, jakou jsem si vždy přál mít, ale také šílená zodpovědnost a díky pracovnímu nasazení i omezení vztahů s okolím a odtržení od všedního světa. Měl jsem na výběr mezi vlastní téměř-firmou a normálním životem. A zásadní otázka, kterou je třeba si klást, – což jsem neudělal – je, zda-li jsme ochotni potencionálnímu úspěchu, obětovat prakticky vše, co doposud máme.
Ještě do nedávna jsem trpěl představou, že je třeba dobýt svět v 18ti letech, jestli i to není pozdě a být na špici, první v řadě. Zajistit si dostatek zkušeností, peněz a znalostí pro budoucí práci, která bude moji rodinu živit. Jenže jak jsem naznačil v prvním odstavci, profesní růst s sebou nese nemalé problémy, které mohou zničit šanci na opravdový pozdější vývoj. Bolest zad, ztráta okolních vztahů, objektivity, racionálního úhlu pohledu a odtržení od světa. Možná vám tyto slova přijdou být poněkud abstraktní… Zkuste si představit perspektivního osmnáctiletého studenta, který se opravdu zakousne do své práce, ve které vidí celý svět. Mění se. Holka ho nechá – není divu – nedokáže se soustředit na nic jiného, mluví jen o práci, nemá čas, jen spoustu starostí, kterým ostatní nerozumí. S rodinou přestává komunikovat, neboť ho zdržuje, stejně tak celé jeho okolí. Být na špici znamená být osamělý, snad i trochu zatrpklý a skeptický a v neposlední řadě vždy nepochopen.
Byl jsem nadutý, ješitný a hloupý, když jsem se domníval, že běžná manuální práce – jež zvládá i chobotnice – není pro mne cennou zkušeností. Au contraire! Pokud pracujete s normálními “makáči” a obzvláště stojíte-li v hierarchii nad nimi, je zapotřebí je dobře znát; jak myslí, díky čemu se jejich názory a postoje utváří, jak oni sami pracují s podřízenými, jaká si stanovují pravidla, co přesně jejich práce obnáší a rovněž být schopný jejich práci také vykonávat, což v určitých případech samozřejmě žádoucí není. Není nutné umět vykonávat práci dělníka do posledního detailu, ale být schopen si vytvořit odpovídající představu o jeho práci, společenské situaci a dalších aspektech jeho života. A tuto představu je velice těžké si utvořit a priori. Spolupracovníky nejlépe poznáte v šatně nebo po šichtě na pivu. Až potom je začnete chápat a až potom s nimi můžete efektivně pracovat ke spokojenosti obou stran.
A nyní se dostáváme k pointě. Normální svět bez notebooků, diářů a vizitek obsahuje naprosto základní potřebné zkušenosti a informace, bez kterých je dosáhnout čehokoli “vyššího” prakticky nemožné. A proto jsem s tím sekl, nebyl jsem připraven. Na velké projekty a velké práce bude čas později, až budu lépe vybaven a budu o něco silnější. Potřeba času na dosáhnutí cíle je stále stejná, přidáte-li do jedné misky, musíte ubrat z druhé. Ale někdy to prostě není ani v nejmenším výhodné. Jsou tací, kteří ve dvaceti dosáhli prakticky všeho, ale stejně bych oponoval. Něco jim zase chybí – normální život.
Byl, jsem a ještě dlouho budu hlupák, totiž ani tohle nelze obejít. Okolí a především média vyvolávají falešný pocit, že je třeba všechno honem, rychleji a rychleji, se stále se zvyšujícím tempem. Ne, akorát zblbnem. Možná, že ne každý si tuto volbu uvědomuje, ale každý ji má. Trochu mě trápí to, jak bezmyšlenkovitě se lidé ženou za slovem úspěch, byť sami si nejsou jisti, co to vlastně znamená. Nemají příliš na výběr, buď budou v největší skupině “je mi to jedno” nebo se přidají do menší skupiny “budu se hnát za úspěchem”, což mnohem lépe zní.
Na jednu stranu je mi líto, že jsem neuskutečnil, co jsem zamýšlel a neviděl ovoce své opět nedodělané práce, ale na druhou stranu je to dobře. Potřeboval jsem otevřít oči a mám velké štěstí, že mám kolem sebe stále ty, kteří to pro mne udělají a propíchnou mi balónek iluzí a krásných představ. No jo, zas o ideál míň.
PHATE
Komentáře:
(15) k článku Jak jsem chtěl dobýt svět
Vložit komentář
Datum: 12 Jul 2010
Čas: 8:50 am
Hmm.. nezbyva nez gratulovat. Dost lidi je v tom totiz tak hluboko, ze by vubec nepochopili, o cem mluvite.
Datum: 12 Jul 2010
Čas: 10:29 am
To je to co mě mrzí, snaží se všeho dosáhnout příliš rychle, ale co budou dělat, až toho dosáhnou? Koupí si další jachtu? To ale většinu lidí nakonec nenaplní…
Asi proto je mnoho sebevražd z vyšších vrstev, příliš připomínají Pečorina.
Hrdinové naší doby.
PHATE
Datum: 12 Jul 2010
Čas: 11:01 am
Bezpochyb zaujimavy clanok, postaveny na osobnych skusenostiach, bez prikras.Suhlasim ze je uspech uvedomit si kde ma clovek limit,co by ho mohlo na ukor jeho snahy obrat o nieco ine v jeho zivote.Na druhu stranu si vsak myslim ze je uzasne ak vie niekto ist cielavedome za svojim cielom, obzvlast pokial mysli nielen na svoj posun,ale aj na posun druhych.
Datum: 14 Jul 2010
Čas: 2:38 pm
Fíha, dost se v tom článku vidím. Zajímavý, že jsi dal na první místo bolest zad. Zrovna posledních pár dnů to cítím při dlouhodobým sezení a docela mě to otravuje.
Teď se sám ponořuju do práce, která mě žere vlastně celej den. Nevadí mi to, makám 6 hodin na pc, pak pár hodin doma, večer zase pc. Normálně bych to tak nehrotil, ale teď je to fakt potřeba, tak se klidně izoluju :/
Datum: 14 Jul 2010
Čas: 3:00 pm
Bolest zad je na prvním místě záměrně, byť pořadí příliš velkou důležitost nedávám.
Vzhledem k tomu, že dalších 50 let bude většina z nás v práci prakticky jen sedět, co budeme dělat až nás za 10 let budou bolet záda tak, že nebudeme schopni pracovat?
V našem věku se organismus stále vyvíjí a co si nevybudujeme teď už nedoženeme. A trávit za stolem víc času než je nutné je nezodpovědnost vůči sobě a okolí.
PHATE
Datum: 14 Jul 2010
Čas: 5:35 pm
O tomhle poslední dobou také přemýšlím, něco na tom bude… ale už jsem si asi příliš zvykl na pohodlí toho mít na pivo a úplně se proto na práci vykašlat nemůžu a asi ani nechci.
Je také pravda, že dnešní touha po úspěchu je přeceňovaná a lidé si neuvědomují, že existují i jiné úspěchy než materiální. Člověk by měl žít především tak, aby se cítil dobře, aby dělal to co ho baví, aby myslel i na ostatní a věnoval čas také sám sobě. Věřím, že pokud se podobných zásad bude držet, dost pravděpodobně s nimi přijde i onen finanční úspěch.
Datum: 18 Jul 2010
Čas: 12:59 pm
Taky jsem si uvědomil, že mám ještě čas. A zároveň “nejsem připravený” se do něčeho natvrdo pustit – protože nevím do čeho. Vyústilo to v to, že jsem skončil v práci a od září jdu na VŠ – ne snad proto, že bych věřil, že mě nějaký titul skutečně v něčem pomůže, ale proto, abych si “koupil čas”. Čas přijít na to, co chci a jakým směrem se vydat.
Ti rádoby “úspěšní” věnují dvě třetiny života tomu dostat se nahoru, zajistit si majetek, trvalý příjem a pocit toho, že “jsem za vodou”. Věnují tomu dvacet až třicet let života a když toho konečně dosáhnou, tak se nic nezmění. Žádný samospásný pocit uspokojení z vlastní existence se nedostaví (překvapivě). A čekárny psychologických ambulancí a linky pro sebevrahy mají narváno.
Paradoxem je, že jsme se k téhle lži dostali od jiné lži (křesťanství). Změna společnosti z té, která tu byla před pár stovkami let na tu, která je tu nyní, přinesla pouze ekonomický blahobyt. Což sice je určitý krok kupředu, ale přináší sebou zároveň destruktivní iluzi v podobě toho, že právě ten blahobyt něco řeší – neřeší.
Osobně si myslím, že nic jako spokojenost neexistuje – rozhodně ne spokojenost, které by bylo možno dosáhnout na základě toho, čemu se říká “společenský úspěch”.
Datum: 18 Jul 2010
Čas: 8:34 pm
Ano, myslím, že je to přesně jak říkáš. Spokojenost ovšem existuje, ale na základě zcela jiných hodnot. Myslím, že spokojenost bude další moje téma.
Mimochodem přeji hodně štěstí na VŠ!
PHATE
Datum: 29 Jul 2010
Čas: 12:11 am
Slušně si popsal i mou situaci, svým způsobem ucelil a ujasnil. Vybral jsem si nejistý úspěch, jak to tak čtu, už od 14.roku života.
Často jsem pochyboval, jestli onen svět bez notebooků, diářů a vizitek, není lepší žít. Ne, není. A jestli ano, tak opět za vidinou úspěchu ve svém uzavřeném a nepochopeném projektu a honbou za slávou, kterou snad jednou někdo pochopí.
Datum: 29 Jul 2010
Čas: 9:39 am
Komodor: Říkáš, že když budeš žít normálním životem, ženeš se za slávou?
Snažil jsem se ukázat na to, že život velké části mladých se neubírá zcela správným směrem. A to i v případě, že opravdu chtějí dosáhnout svého cílu.
1) Pochopí, že cíl nenajdou
2) Pochopí, že zničili sami sebe ještě před hlavní částí produktivního věku
3) Pochopí, že jsou ochuzeni o normální rodinný nám přirozený život a dokonce i o zkušenosti s tímto životem spojený, který je potřebný i po profesní stránce
Každému jeho nebe.
PHATE
Datum: 27 Sep 2010
Čas: 6:50 pm
Hodně hezký a trefný článek ;)
Datum: 4 Oct 2010
Čas: 3:39 pm
Moc pekne. Jen nekolik poznamek.
Jak tu nekdo pise o volbe mezi loserem a vystresovanym winnerem, tak to ani zadna volba neni. Je to tataz mince se dvema stranama a ta strana co padne nam byla obvykle vybrana skolou, vychovou atd, pricemz dnes je samozrejme ten sileny tlak na to byt vystresovany winner (krome tech “alternativnich” eko-hnuti apod.).
Skutecna volba je popsana v tomhle clanku. Ten obrazek je trochu zavadejici. Jak rika Zizek “treti cesta neexistuje, ale najit se musi”.
Spatna zprava nakonec..pokud to mas v hlave takhle hnuty, tak ten normalni zivot nikdy neprozijes. Dobre na tom je ale to, ze ho neprozije nikdo, jen ho vetsina lidi predstira az do doby, kdy s tim uz nic neudelaji. Normalni rodinny zivot neexistuje, pokud kdy existoval. Svet totiz vubec neni normalni. To neznamena, ze nestoji za to ho zit. Stoji! Ale ty poklady jsou ukryte jinde, nez se obvykle predpoklada a tam kde by mely byt je jen hnuj. Pokud se kdokoliv snazi neco naplnovat “zvnejsku”, at je to kariera, sebeidentita nebo normalni rodinny zivot, tak to nikdy nepujde. Je to napsano uvnitr a zivot je potreba tomu, co je napsano uvnitr, prizpusobit; a to pote, co se zjisti, co je tam napsano. A to neni lehke, nebot se nam to casto libit nebude a budeme se obelhavat co to jde, ze to tam neni a ze jsme “dobri” anebo budeme propadat depresi, ze jsme uplne “spatni” a k nicemu. Jenze my jsme takovi-nejaci. Je urcite dobre se snazit byt lepsim v tom slova smyslu “prace na sobe”, ale na druhou stranu je tak nejak dulezity vedet na cem clovek je a pak tomu prizpusobit zivot. Nepodstrelit ani neprestrelit svoje vlastnosti a nenechat si to vnutit jinyma. A to je zasadni kamen urazu, protoze okoli nas ovlivnuje strasne moc.
Preju hodne stesti na VS a doufam, ze budes mit koule ji opustit v okamziku, kdy dostanes tu jedinou informaci (=ze je to vymyvarna mozku pro spolecnost), tak je opustis stejne jako Lidl. Mezi Lidlem a VS neni totiz rozdilu, jen se dela vse pro to, aby to nebylo videt.
Datum: 4 Oct 2010
Čas: 4:19 pm
No, s něčím bez výhrad souhlasím s něčím ne.
První věc je vcelku pravdivá – falešné dilema. Ale ne tak docela, já si nevybírám mezi dvěma věcma, z nichž každá je “špatná”. Jen se rozhoduji nad tím, čemu věnuji více času, co mě více uspokojuje, z čeho mám větší radost… A v tom příliš sebeklamu nevidím.
“treti cesta neexistuje, ale najit se musi” – to mě dostalo :-D Bohužel/bohudík, je to přesně tak.
Co přesně myslíš “normálním rodinným životem”? O jaké představě mluvíš? Jistě, že nelze práci ze svého života eliminovat a žít po diogénesovsku, ale vidím dost jasný rozdíl mezi kariérou první třídy a rodinným (řekněme klasičtějším) životem. Je na každém co mu připadá důležitější a v jaké míře.
Co se týče Tvého názoru na VŠ, zatím tak docela nesouhlasím. Opět vidím docela velký rozdíl mezi vystudovaným člověkem a nevystudovaným. Studium nevidím v diplomu, ale v osobním přístupu k “chci znát”. Ale přeci jen jsou lepší podmínky pro studium na vejšce než v Lidlu, o tom není pochyb. A jestli považuješ studium (nemyslím nutně školu) jako takové za vymývárnu mozků, potom se zeptám na to Tvé vzdělání…
Nevím La Tibore, je možné, že jsem Tě dost dobře nepochopil, ale já rozdíl mezi Lidlem, v.o.s. a VŠ vidím velký.
PHATE
Datum: 6 Oct 2010
Čas: 3:42 pm
Jo, ten rodinnej zivot muze byt ten tvuj “klasictejsi zivot”. Je to porad velmi blizko sebe (samozrejme jen muj nazor). Uplne stejne jako je vedle sebe Lidl a VS.
Sbirani informaci, pozorovani… pokud to je studium, tak to jednoznacne ano. V Lidlu to neni jiste nic moc, ale to jeste neznas VS, kde se prave za tyhle fraze schovavaji a nauci cloveka tu hru na to, ze se predstira zvidavost a jde jen o pozlatko, takze po par letech to lidi zacnou hrat nejen na okoli, ale i na sebe. Presne takovy fajn lidi jako ty jsou tam niceny a je jim brana energie. Vsak to psal uz Leary.
moje formalni vzdelani je ekononie, Bc na UK a Ing v Brne. Abych udelal dojem tak s cervenym diplomem. Musim rict ze titul se mi hodil uz dvakrat v zivote. Jednak vzdycky u doktora nebot pana Inzenyra Tibora doktori berou o trosku lepe nez makace z Lidlu a podruhy kdyz mi dali permanentni viza do Brazilie jako vzdelanemu cloveku.
Je mi jasny, ze te o VS nepresvedcim, ani ja bych neveril a Learyho jsem v te dobe cetl. Zadny problem, pozoruj a mej se na pozoru, prijde to odjinud. Nereknou ti “tak a ted zacne vymyvarna mozku”; budou ti cpat do hlavy, jaka jsi elita naroda. Vetsine vysokoskolaku to vydrzi nez dostanou diplom a pak sleti v kaclu za 20 hrubyho u monotonni prace na hubu. Intelektualove nemaji ani 20 a po letech nezrizeneho piti a cetby existencialismu jdou delat telemarketing nebo “pomahat” do Afriky.
Datum: 14 Jan 2012
Čas: 12:11 pm
” Vsak to psal uz Leary. Je mi jasny, ze te o VS nepresvedcim, ani ja bych neveril a Learyho jsem v te dobe cetl.” kdo je prosim zminovany Leary..autor nejake publikace? Co se tyce me,udelal jsem sam se sebou vnitrni “dohodu” k zivotu v souladu , neboli jak vysoky svet materialni, tak vysoky svet duchovni. Zadna novinka, ale malo kdo ji aplikuje.