Vážně závidím lidem, kteří mají jasné svoje životní motto, říká totiž vše. Miniaturní slogan, manifest života o pár slovech v sobě zahrnuje naprosto všechno co chcete říct, co cítíte, co byste chtěli a nechtěli. Je úžasně dokonalé a vystihuje vaši osobnost a možná i celý váš život. Je to věta či dvě či tři, které si určitě necháte vytetovat na ruku, na záda, na zadek, nadosmrti. No dobře… Tak ne.

Za svůj dosavadní a vcelku krátký život jsem měl životních hesel spoustu a většinu si teď ani nevybavím. Ve své době bylo dané motto dokonalé a perfektní. A s tím, jak čas ubíhal, jsem si uvědomoval, že všechny hesla mají k dokonalosti daleko, což mě pokaždé zarmoutilo – alespoň do doby, kdy se našlo další.

Asi prvním pro mě důležitým mottem bylo heslo mého pradědy, které převzala i jeho vnučka a tedy moje matka. Pokud by se nad tímto mottem zamyslely masy lidí, myslím, že by svět byl pohodlnějším místem k žití. Prý vždycky říkával:

“Nic moc nechtít a ničeho se snadno nevzdávat.”

V době, kdy jsem začal být fascinován uměním a tvorbou, jsem převzal za vlastní motto následující:

„Co si myslíte, to vytváříte.
Co vytváříte, tím se stáváte.
Čím se stáváte, to vyjadřujete.
Co vyjadřujete, to prožíváte.
Co prožíváte, tím jste.
Čím jste, to si myslíte.”

Další heslo není tak docela životním moudrem, ale za to pochází ode mě samotného. Vzniklo na střední škole, kde si získalo docela oblibu a hlavně potvrdilo samo sebe.

“Problémy se řeší samy.”

Neříkám, že platí vždy, ale rozhodně častěji než by si člověk obvykle myslel. Zejména ve čtvrťáku jsem si začal uvědomovat, že existují problémy s tagem “Too hard to worry”, neboť většina problémů se dříve či později vyřeší sama – i bez mojí vlastní interakce či starostí. Rovněž mi tohle heslo připomnělo heslo další, které si ve škole získalo oblibu ještě větší a pochází z divadelního představení Mlýny divadla Sklep a stalo se mým heslem během maturity.

“To bude průséér!!! …… Nebo pochvalááá!”

Další heslo pochází z Fughumovy knihy Ach jo. Jeho autorem je muž, jenž toto heslo pronášel velice často, při jakékoli příležitosti. Věta odráží jeho základní přesvědčení, že život není lehký, ale – protože byl optimista – jestli vydrží, tak se to zlepší.

Kdybych tak přežil tenhle týden…

A jak bylo pro tohoto muže typické, na svůj žulový náhrobek si nechal napsat epitaf Utrum per hebdomadam perveniam, což v překladu znamená Kdybych tak přežil tenhle týden...

No a moje motto nyní? Tak to vážně nevím. Ačkoli stále vidím svět poněkud černobíle s nerozmazanými okraji, začíná být pro mne těžké říct něco absolutního, čistě jasného a jednoznačného. Protože – na tom jsme se náhodou s Albem shodli – všechno je relativní.

A jaké je to vaše motto?

•