Jako malý jsem měl svůj tajný sen – mít své vlastní místo na Zemi, místo, které bude jen moje a v kterém budou platit pravidla, která si sám vytvořím. Svoji pílí a tvrdou prací vytvořím svůj ideální bezpečný a hladce fungující prostor…

Krásná idylická představa, že?

Je čas vrátit se na Zemi. Žijeme ve společnosti a společnost, v níž jsme nepatrnou tečkou, diktuje pravidla. Právě společnost, skládající se z většiny chudších ukazuje na ty bohatší prstem a zoufale křičí chceme TVOJE peníze! Jsme chudí a my je chceme! Chceme se mít tak dobře, jako se máš ty!

Smutnou realitou je, že většina lidí nemá dostatek schopností a znalostí k tomu, aby si vydělala tolik, kolik by si přála. Všichni se mít dobře nemohou a to je ten “kámen úrazu” naší společnosti. Proto odvádíme nemalou část svých peněz jiným, jen proto, aby v zemi nedošlo k obecné nespokojenosti a nepokojům, které by mohly vyústit v závažný problém.

Absurdní je již samotný fakt, kdy jistí politikové křičí progresivní zdanění! a ve chvíli, kdy je bolí zub, odlétají za lékaři do Německa, za lepší zdravotní péčí, za těmi, kteří dělají svoji dobře placenou práci lépe… Češi měli prostě smůlu. Po osvobození vystřídala budovatelská euforie totalitní skepse, ta byla vystřídána porevolučním boomem prakticky ve všem a nyní nevíme co se svobodou. Svobodu jsme prodali za 30 korun a nyní opět volíme ty, kteří čekají na svoje místo nahoře, na svoji moc.

Občas mám pocit, že lidé nemají paměť. Opět pro všechny opakuji, tu dobu jsem nezažil, ale přesto se cítím být ze vzpomínek rodičů poučen minulostí.

Proto mě zaráží fakt, že lidé nechtějí být tvůrcem svých životů, nechodí k volbám s argumentem, že “není koho volit”. Vzdávají se nejdůležitějšího práva moderní společnosti jen kvůli – byť pochopitelným – nesympatiím vůči konkrétním osobám. Svojí nečinností výrazně ovlivňují výsledky voleb ve prospěch levice, která volby bere jako svoji občanskou povinnost. Z části máme prostě smůlu a z části si za to můžeme sami. Podíváme-li se na hospodaření naší země, zjistíme, že mnoho peněz je vynakládáno na špatné účely nebo přímo mizí do kapes konkrétních osob. Ale to přeci není argument, proč nevolit. Je třeba se smířit s tím, že budeme okrádáni – ať už zprava nebo zleva-, ale se zbývajícími prostředky je třeba dále rozumně a pokud možno spravedlivě hospodařit. V neprospěch pravice také přispěla světová krize, která zahoupala se statistikami jak se sluší a patří a vytvořila tak prostor pro dohady co by kdyby od těch, kteří nebyli zrovna u moci.

Celková ignorance lidí o politické a ekonomické dění, dělá z potencionálních voličů snadně manipulovatelné ovce, které rozhodují i o vašem budoucím štěstí. Zvlášť v době krize, jsou pro politiky důležité ukazatele jako HDP, které jsou ovšem v mnoha ohledech zrádné. Budeme-li spoléhat pouze na HDP, mohlo by se nám při pohledu na rostoucí čísla snad i zdát, že se situace vyvíjí vcelku dobře. Ale k tomu, aby HDP byl průkazným ukazatelem, musel by brát v potaz své zdroje. Pokud budeme tento růst neustále uměle stimulovat z vypůjčených peněz, mohlo by se stát, že zadlužení státu překročí určitou mez a pocítíme opravdu nežádoucí dopady jako např. naše vyřazení z EU. Neustále mne fascinuje vývoj všech pravidel, které se stávají míň a míň průhlednými. Myslím, že by pro politiky neexistovalo nic děsivějšího, než transparentnost finančních toků od daňových poplatníků.

Lidé jsou obecně krátkozrací a nezodpovědní, proto se bojím toho, že některá z politických stran přijde s nabídkou, že dá pivo každému, kdo jí bude volit. A poté by se člověk mohl snadno dostat do situace, kdy bude mít u spánku pistoli a bude se snažit odpovědět na otázku jsi modrej nebo rudej?

Vzhledem k tomu, jak funguje politické zákulisí, je i při vší snaze nemožné prorazit na vyšší posty, kamkoli, kde by člověk měl tu moc něco málo změnit. Proto tato doba nahrává i extrémistům a podobným nelegálním skupinám. Na druhou stranu není až tak těžké pochopit např. rodinné mafie, snažící se vybudovat svůj stát ve státě či Izrael, zoufale bojující za udržení svého místa na Zemi.

Protože místo k žití je otázka života a smrti.

•