Mám štěstí – dostal jsem mnohem víc než je standardní podíl. Být nespokojen by znamenalo, že jsem blb lakomá. Narodil jsem se a žiji v Evropě, což je věc, která je nadmíru pozitivní sama o sobě, mám skvělou rodinu, které na mě záleží, krásnou chytrou a loajální slečnu a opravdového kamaráda, který by bez váhání šel se mnou do pekla a zpátky. Jsem zdravý, zatím nemusím počítat každou korunu, mám před sebou fajn vysokou školu, stále mám své sny, ideály a představy o budoucnosti a světu a stále mám kam růst, což je velmi důležité. Zatím mám štěstí a své štěstí si uvědomuji a vážím si ho. Co jiného si představujete pod být na vrcholu světa? Jakou jinou důležitou hodnotu jsem opomněl?
Média ani lidé mě nemohou přesvědčit o opaku. Nepotřebuji nejnovější mobilní telefon k svému životu, nepotřebuji mít auto, dokonce ani kolo. Chodím pěšky. Zatím jsem příliš neznalý na to, abych měl strach a moje dosavadní problémy jsou v životním měřítku niterné. Dělám si co chci a co mě baví, když se nudím, tak pracuji. Večer si v posteli pustím oblíbenou hudbu nebo otevřeným oknem přes moskytiéru poslouchám cvrčky a poťouchle se usmívám. Dosud si mohu dovolit být tak trochu jako Diogénes, dívat se na svět jako malé dítě s palcem v puse a rekreačně přemýšlet, mám-li na to zrovna chuť.
Klíčovým slovem je spokojenost, vždyť to je to o co všichni tak šíleně usilujete, nebo ne? Dospělost – ta pravá ekonomicko-sociální dospělost – je vlastně docela mizernej stav. Těžko říct, kdo je svobodnější, jestli osoba jenž je ekonomicky nezávislá a může si dovolit luxus jménem vlastní názor nebo osoba, která nic nemá, protože nic nepotřebuje, vlastní názor může křičet jak chce a nikdo ji – úplně stejně – taky neposlouchá. Dokud ti není 15, dokud ti není 18, dokud žiješ pod mojí střechou… Dospělost je sice delší, ale za to horší cesta. Ale asi má svoje kouzlo…
Láká mě spousta věcí, který mi zatím nejsou umožněny a na které se víceméně těším. Postav dům, zasaď strom, zploď syna… Když se ohlédnu pár let zpátky, je mi trochu líto toho, že jsem si dělal starosti s problémy, jež se postupně vyřešily samy. Mohl jsem se soustředit na vše a přitom se těšit, že jednou přijde to, po čem toužím. Ale to je právě ono, nikdy nevíme co bude a je to tak dobře. Možná, že bych se teď měl také jen těšit na to dobré a nebát se všeho zlého. Jenže člověk 21. století žije v iluzi bezpečí neustále. Pokud je šance přežití operace slepého střeva 99,9 %, většina lidí si řekne, že je to jistá a bezpečná věc. Jenomže to znamená, že jeden z tisíce umře a nechtějte to být zrovna vy.
Snažím se obklopit chytrými a oddanými lidmi, hezkými věcmi, krásnou hudbou a zajímavými myšlenkami. Ne vždy se mi to stoprocentně daří, ale snad se dá říci, že jsem vlastně úspěšný. Chodím po nádraží a dívám se lidem do očí, prohlížím si je a snažím si představit co vše se skrývá za jejich utrápenými tvářemi. A sem tam potkávám lidi neuvěřitelně šťastné, mnohdy bez jasného důvodu. Možná, že to jsou prostě jen blázni a možná, že dosáhli prostě toho, čeho chtěli.
Ať je to jak chce, jsou na vrcholu světa.
PHATE
Komentáře:
(4) k článku Na vrcholu světa
Vložit komentář
Datum: 23 Aug 2010
Čas: 12:21 pm
To, že nežiješ v Africe o dvaceti gramech rýže na den, nemá s pocitem štěstí co dělat. Pocit štěstí je relativní pouze vzhledem k lidem v tvém okolí (černoušci v Africe do toho nezapadají, na to už jsou moc daleko).
Příklad: Když budeš vydělávat 30 tisíc měsíčně a lidé kolem tebe (známí, přátelé…) jen 25 tisíc, budeš se cítit mnohem líp, než když budeš vydělávat 35 a lidé kolem tebe 40.
Říkat si “Vždyť já se mám vlastně dobře (oproti lidem jinde ve světě).” tím pádem prostě nefunguje a rozhodně ti to nijak nepomůže v tom, aby ses cítil lépe. Kromě toho koukám, že cítíš jakousi neurčitou “vinu” za to, že zrovna ty se máš tak dobře (když oni jsou na tom tak strašně špatně) a přesto ti to nepřináší uspokojení.
—
Svoboda: Rozhodně to druhé. Člověk je na tom líp, když “nic nemá”, protože v opačném případě majetek v podstatě vlastní svého majitele. Bájná ekonomicko-sociální svoboda (“dospělost”) je představa něčeho, čím z tebe chtějí pouze vyždímat prachy a přinutit tě být součástí ekonomického soukolí.
Datum: 23 Aug 2010
Čas: 8:10 pm
No, Mordemy, souhlasím jen velice omezeně.
Můj pocit štěstí má jen opravdu pramálo společného s tím, kolik vydělávají lidé kolem mě. Já mám na všechno co potřebuji, nepotřebuji jachtu a pětilitrový auto. Snažím se žít dle sebe, svých potřeb, nikoli dle potřeb ostatních. Je mi jedno čím jezdí a co dělají. Snažím se nebýt ovlivňován závistí, kterou věřím, že v sobě mám jen velice málo. Alespoň co se peněz týče.
Naopak to, že žijeme v Evropě, má na štěstí a kvalitu našich životů opravdu ohromný vliv. Netrpíme AIDS, nevidíme smrt kolem sebe a trápení (ačkoli Mark Twain tvrdil “Cvičením se snadno naučíte snášet bídu. Myslím jiných lidí.”), nemusíme se bát prakticky ničeho, predátorů, toho, že budeme bez jídla či nás soused z vedlejšího kišlaku střelí tokarevem do týla. Nepracujeme od 10 let v továrnách a nevidíme celý den jen uhlí nebo smaltované nádoby. V mém okolí jsou lidé, kteří často cestují a začínají chápat Evropu jako pohádkovou světovou oázu, kde i jen dýchat znamená krásu.
Pokud nejsem zcela uspokojen (i když já věřím, že vlastně ano), je to proto, že jsem dosud nepoznal druhou stranu mince – svět ekonomicky nezávislých a jejich problémy. Ale spokojen jsem se svým životem mnohem víc, než bývá obvyklé. Snažím se nebýt zpovykaný a degenerovaný západní společností.
Pravé ekonomicko-sociální svobody je velmi velmi obtížné, ale umožňuje nám alespoň to, že si můžeme vytvořit vlastní svět doma. Moje pravidla a moje místo. I když v 6 musím do práce a domů přicházím ve 4.
Necítím vinu za ostatní, kteří se nemají tak dobře, ale pro mnohé by stačilo jediné – uvědomit si co mají a o co by mohli přijít.
PHATE
Datum: 23 Aug 2010
Čas: 10:48 pm
Poznámkou o relativitě štěstí jsem chtěl poukázat na to, že má smysl porovnávat jen lidi kolem, ne lidi někde na druhé straně světa.
Dobře, říkáš, že seš srovnanej s tím, že prachy v životě nejsou důležitý. Takže co se týče ostatních, nemáš žádné negativní pocity, co se týče toho, že by na tom mohl být někdo “líp”. To je fajn.
Teď když to obrátím, neměl bys mít správně ani žádné pozitivní pocity z toho, že ty sám se máš líp, než ostatní. To by bylo to správné “žití dle sebe a ne dle potřeb ostatních”.
A možná tě to překvapí, ale když sociologové měří “míru štěstí” (neptej se mě na základě jakých faktorů), tak zjišťují, že ve výspělých západních státech je všeobecně menší a lidé jsou “štastnější” spíše když mají nižší životní úroveň. Čím to? Vždyť se máme přece tak dobře (na rozdíl od jiných)!
Ekonomicky nejvyspělejší státy nejsou, myslím, tím nejvhodnějším místem pro spokojený život.
“Pro mnohé by stačilo jediné – uvědomit si co mají a o co by mohli přijít.” – a co teda mají tak úžasného? Co máme tak skvělého já nebo ty, čeho si máme tak strašně vážit a co by nás mělo díky tomu činit šťastnými?
Datum: 24 Aug 2010
Čas: 9:33 am
Co se týče negativních pocitů, myslím, že takhle nastaveni nejsme. Nemám negativní pocity z toho, že se mám líp jak jiní. Chápu, že mnozí z těch, co se mají podstatně hůře, jsou “dobrými lidmi”, ale to jen opravdu z málokoho dělá osobu nešťastnou. Úsměv na tváři to sice nevyvolá, ale zkazit náladu mi to nedokáže.
Peníze k životu důležité jsou, ale rozhodně nejsou tou nejdůležitější hodnotou. Jiní lidé to vnímají jinak, a proto se stávají nespokojenými. Chtějí víc a víc a pokud peníze mají, uvědomí si, že se stávají jejich otroky jak jsi napsal a že je jejich vlastnictví neuspokojuje. Překvapivě… Věřím, že právě proto je mnoho mnoho lidí ze západního světa nespokojeno. Diogénovi by se ve státech jistě nelíbilo :-)
Máme spoustu úžasných věcí, kterých si nevážíme dokud je máme. Zdraví, bezpečí (vlastně celá Maslowova pyramida), ale podtrhnul bych lidé kolem nás a především partnery. Člověk si asi málo představuje jaké by to bylo danou osobu nemít. Tady záleží na povaze a potřebách, každý jsme jiný a někdo dokáže žít celý život sám, zkoumá brouky a je opravdu šťastný. Ano, ale u mě to takhle nefunguje. Zas takovej samotář nejsem :-) V případě mých nejbližších by mi jejich absence opravdu štěstí zkazila a bez nich bych šťastný jistě nebyl. Ano, existují “věci”, pro které bychom se měli cítit šťastní jen proto, že tu jsou.
PHATE