Před několika málo dny jsem opět na YouTube narazil na velice zajímavou přednášku mého oblíbeného ekonoma Tomáše Sedláčka (blog). Jak už říká samotný název, hovoří o důležitých hodnotách pro státy či národy v průřezu historií. Pokud jste četli jeho knihu Ekonomie dobra a zla, určitě víte o čem mluvím :)

Pro ty z Vás, kteří anglicky příliš nerozumějí a video by vypnuli po 5 sekundách, jsem většinu přednášky aspoň přibližně přeložil.

Omlouvám se za místy nepřesný překlad a chyby (překládal jsem to během výuky INT).

Celý článek »

Dnes jsem se konečně dostal k jednomu mému velice oblíbenému filmu Četa, který by určitě patřil mezi moji desítku nejlepších filmů. Rozhodně kategorie A a ne proto, že byl oceněn 4 oscary za skvělý zvuk, režii, střih a také nejdůležitějším oscarem za nejlepší film. Není to typický válečný film plný heroismu a bubnování do rytmu. Naopak, je to hlubokomyslný film s poentou, pravděpodobně proto, že byl natočen podle vlastních zkušeností režiséra Olivera Stonea, který byl ve Vietnamu dvakrát raněn a dokonce obdržel Bronze star. Velice se mi líbí jeho prosté podání oproti dnešním hollywoodským trhákům, kde vybuchují “benzinové bomby” v obrovských nereálných ohnivých koulích. Na film Četa se pohlíží z různých úhlů a názory na něj se velice liší. Na mě osobně zapůsobil a považuji ho za jeden z nejlepších, který doma mám. Realistické podání, slušný příběh a hlavně perfektní herecké výkony.

“Raduj se mládenče v mladosti své.”

Kazatel 11,9

Celý článek »

Dnes v noci jsem dorazil další knihu z pera mého oblíbeného autora Jefferyho Deavera s titulem Zahrada bestií.

New York, rok 1936. Američan německého původu Paul Schumann je mafiánským hrdlořezem, jenž proslul svou geniální taktikou a zásadou přijímat pouze „spravedlivé“ zakázky nebo jak on sám říká “napravovat Boží omyly”. Poté se mu však jedna nájemná vražda nezdaří. Schumann je dopaden a postaven před nelítostnou volbu: buďto zabije Reinhardta Ernsta, nacistického pohlavára blízkého samotnému Hitlerovi, nebo jej americká spravedlnost pošle do Sing-Singu a odtud na elektrické křeslo.
Celý článek »

Po delší pauze jsem přečetl další knihu – tentokrát se jedná o válečný deník německého výsadkáře a nositele železného kříže pvní třídy, Martina Pöppela. V osobní výpovědi o dramatu 2. světové války sledujeme osudy autora od r. 1933, kdy Pöppel vstoupil do Hitlerjugend a pak prodělal dobrovolný výcvik ve výsadkovém pluku. S elitní jednotkou se účastnil i nacistického napadení Polska. První boj okusil 10. 5. 1940, kdy německá letadla napadla Holandsko. Autor dramaticky líčí velké bitvy, jichž se sám účastnil: např. přepadení norského Narviku, boje na Krétě i na východní frontě. Byl svědkem smrti svých spolubojovníků r. 1943 na Sicílii a v jižní Itálii i rok nato v Normandii při spojenecké invazi do Evropy. Válečný deník se uzavírá r. 1945, kdy Pöppel skončil v bojích na Rýně jako britský válečný zajatec. Pöppelovy názory prošly za ta léta zásadní změnou: z chlapce dychtícího po vojácké slávě, z přesvědčeného nacisty ochotného zabíjet, zůstal vyčerpaný a demoralizovaný 24letý veterán. Brzy přijal celou pravdu o nacismu, přestože za něj nasazoval svůj život.

Dnes jsem čelt zajímavý článek z časopisu Reader’s digest a dovolím si ho zde publikovat.

Toto měl být rozhovor o štěstí. O krizi se v něm výslovně nemluví, protože vznik ještě v době, kdy euro stálo dvacet čtyři korun. Tím, že jsme ho odložili, však jako by nabyl na hodnotě. Brněnský profesor sociologie Ivo Možný má totiž patřičný nadhled.

prof. PhDr. Ivo Možný, CSc. (* 31. srpna 1932, Prostějov) je český sociolog. V roce 1969 mu bylo zakázáno přednášet na vysokých školách, v akademické dráze proto mohl pokračovat až po listopadu 1989. Profesuru získal v roce 1992, v roce 1998 spoluzakládal Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, jíž byl do r. 2004 děkanem. Věnuje se především sociologii rodiny, ale i dalším odvětvím sociologie.

Celý článek »